Množící se výstavy soukromé sbírky dud 
Presidenta Kováříka . . .

Díky své muzikantské činnosti a současné výrobě hudebních nástrojů se stal postupem času 
Vladimír Kovářík majitelem celkem slušné sbírky hudebních nástrojů.... Až na nějakou tu fujaru
 a jednu niněru..,  ...... -samé dudy...! Jak sám říká žertem, když je v dobrém rozmaru :
" Už pomalu nemáme kde bydlet..., ale je to hezký....! ".  (Jeho paní Marie se raději zdržuje komentářů...)

  Začalo to nákupem a opravou - pro někoho bezcenných fragmentů nástrojů -, přes směnný obchod se zahraničními přáteli, až po systematické prohledávání bazarů a sledování různých inzercí na internetu  i v novinách.... Až z toho vznikla (v dobrém slova smyslu) vyložená posedlost...

O historii sbírky i výstav se dočtete v níže zobrazeném letáku, který vydalo Folklórní sdružení Praha právě u příležitosti nejdelší celosezónní výstavy v samotném Muzeu Chodska v Domažlicích. Ale co tomu všemu předcházelo?

Mj. jsme přivezli ukázat pár nástrojů (plné auto...) svým kamarádům na slovenskou Oravskou Polhoru. Pavel Číp ze Zubří a Vláďa Kovářík doplnili výstavu poutavou přednáškou o historii a výrobě tohoto nástroje. Není divu, že jejich prezentace zaujala i Janusze Jaskulského, ředitele Muzea hudebních nástrojů v Poznani. Slovo dalo slovo.., -a tak jsme v roce 2007 vystavovali celou sezónu v Polsku. 
Na vernisáž jsme s sebou vzali i svého tlumočníka a "doprovodného kapelníka" Martina Terraye. Zahráli jsme i pro Polskou televizi.

Rok na to jsme ( s již úplně plným autem ) navštívili náš druhý domov.. : Klenčí pod Čerchovem. 
U příležitosti folklórní slavnosti "Výhledy 2008" jsme nainstalovali nástroje v překrásně zrekonstruované bývalé maštali historické budovy Staré pošty. No a odtud vedl již jen krůček do Domažlic, kde přímo v prostorách hradu sídlí Muzeum Chodska....

No a v Domažlicích..., tam jsme si museli dát opravdu záležet...! Počínaje skotskými dudami.., přes ucelený soubor českých výrobců..., až po vzorky těch nejprimitivnějších předchůdců dud.  Málem se nám to do té celé místnosti ani nevešlo...!!!  Také jsme nezapomněli věnovat celou jednu vitrínu bohužel již zesnulému králi českých dudáků, Bohumilu Krausovi ! Muzeum zapůjčilo jeho poslední dudy, na které hrával.., no a náš pan president Kovářík dodal zase ty jeho první a navíc sochu dudáka, které stál modelem....